Historie sboru
Sbor Slezské církve augsburského vyznání v Neborech byl založen po vybudování a otevření sborového domu v roce 2001. Samozřejmě sbor netvoří budovy, ale lidé a ti se tady shromažďovali dávno předtím jako součást třineckého sboru. Kořeny neborovského sboru sahají až do období před druhou světovou válkou, ale zdá se, že poválečné misijní hnutí nejvíce ovlivnilo rozvoj a směrování skupinky neborovských evangelíků vedoucím k pozdějšímu osamostatnění.
Na bohoslužebná shromáždění docházeli
sborovníci z Nebor do třineckého chrámu, ale kromě toho se
scházeli tady v Neborech: dospělí k biblickým hodinám, děti
na nedělní besídce, další nacvičovali hru na mandolínu. Vše
se konalo v sále „Rozhodných křesťanů“ asi 1km od sborového
domu směrem k třineckým železárnám. Díky hnutí Křesťanského
společenství (KS-SCH) v naší církvi se zmíněné aktivity dále
rozvíjely a postupně docházelo k transformaci na funkční
skupinky pěveckého sboru, mládeže, dorostu a nedělní
besídky, které se nejen scházely, ale také sloužily svým
programem na biblických hodinách a dalších shromážděních v
Neborech a na bohoslužbách v Třinci. Kolem roku 1968 (v době
uvolnění politické situace v naší republice) byly rovněž
organizovány akce pro širší veřejnost s evangelizačním
zaměřením. Brzy však nastala doba tzv. „normalizace“,
činnost Rozhodných křesťanů byla státními orgány zakázána a
jejich modlitebna uzavřena. To také ovlivnilo činnost
místního společenství SCEAV v Neborech jak z hlediska
různých aktivit, tak i shromažďování. Díky rodině Emila a
Evy Macurových, která nabídla shromažďovací místo ve
vedlejším soukromém objektu, nedošlo k zásadnímu omezení
činnosti všech skupinek.
Jak už bylo řečeno, sbor ke své
existenci nepotřebuje nutně vlastní objekt, ale v té době
každé setkávání mimo kostelní objekty bylo považováno za
ilegální a někteří lidé se obávali navštěvovat taková
setkání. Proto byly podnikány další kroky k zajištění
vlastního shromažďovacího objektu nebo sálu, ale veškeré
tyto snahy v té době byly marné a my jsme s vděčností
přijímali místo v sálu rodiny Macurových.
Změnou politické situace v naší zemi po
roce 1989 se otevřely i pro církve nové možnosti. Po
příchodu faráře Stanislava Piętaka do třineckého sboru byla
oficiálně ustanovena kazatelská stanice v Neborech a byly
zahájeny přípravné kroky k realizaci původního záměru
zajištění vlastního sborového objektu. Než došlo k samotné
stavbě, předcházelo období zvažování a rozhodování na
modlitbách, jakým směrem se dát. Zdá koupit nějaký vhodný
objekt nebo spíše pozemek pro stavbu … Díky Božímu vedení
byl zakoupen výhodně situovaný pozemek v centru vesnice, na
kterém, po vyřízení územních a stavebních záležitostí, byla
zahájena stavba na jaře 1997 a trvala 4 roky.
Po zkolaudování a slavnostním otevření
sborového domu na podzim 2001 začal na tomto místě fungovat
sborový život a oficiální založení samostatného sboru bylo
už víceméně procedurální záležitosti. I když stále
pokračovaly nutné dokončovací nebo opravné práce, těžiště
zájmů se přesunulo na budování živého sboru. Ukázalo se, že
je to mnohem těžší než samotná stavba a vyžaduje ještě
většího a vytrvalého úsilí k hledání a naplňování
konkrétních Božích záměrů pro náš sbor. Usilovně se modlíme
o to, abychom byli otevřeným společenstvím nesoucím zvěst o
spasení v Ježíši Kristu a s tím spojený život věčný pro
každého, kdo Mu uvěří, a také společenstvím, skrze které
mohou být naplněny potřeby všech hledajících. K tomu nám
dopomáhej Bůh!